Mantrailing
Máme za sebou hned dva malé tréninky s Lubošem Satorou. Ale i pod názvem "malý trénink" si můžete představit několik hodin a 4 až 5 stop pod odborným dohledem.
První trénink proběhl 12.6.2014 v 18:00 v Ořešíně. Na tomhle místě to byla naše prvotina a Dex pracoval, po skoro měsíční pauze, moc hezky. Tedy, ehm, první dva traily. Dokonce jsem na prvním trailu pustila vodítko, když jsem viděla, jak se přes kopřivy řítí pro kladeče a já byla naivně vybavená krťáskama a sandálkama :D Co chci ale říct, že mezi námi na téhle stopě, kdy už jsem vodítko nedržela, proběhl zajíc, ale na výkonu pana Dexíka to nezměnilo nic. Třetí stopu si šel jako na výlet, tu olizoval trs trávy, tamhle zvedl nožku. Nakonec se ale na stopu chytil a kladeče si dohledal. Po téhle zkušenosti jsme mu jako čtvrtou stopu dali odbíhanou motivačku, aby se do toho zase trochu dostal. Řádně namotivován se pustil do páté, náročnejší trati, když slunko skoro zapadalo, začínalo být šero, ochladilo se a Luboš nás poslal do lesa. A to Vám byla nádherka. Precizně si došel pro kladeče a já jsem tak odjížděla s pocitem radosti a dobře odvedené práce.
V pondělí jsme se sešli pro změnu v Medlánkách, kde dříve už proběhly velké tréninky. Po zkušenosi z Ořešína jsme začali motivačkou a začali jsme i zavádět rituál před trailem. Na trénink jsme vzali kennelku, krmným sýrem byl odměňován klid v kennelce mezi traily a i když kolem šel nějaký pes. Před trailem natáhnu rukavice, smotám si stopovačku, vezmu do ruky postroj a kennelu otvírám se slovy "jdeme hledat losera?" Dex nadšeně vybíhá z baráčku a elán podporuju klidním opakováním otázky, kterou případně obměňuju na "kde je loser?" Slovo loser v žádném jiném případě nepoužívám a chci tak vybudovat řetězec chování a spojení si slova "loser" s radostí z hledání. Po odbíhané motivačce nafasoval dva extratěžké traily. U prvního jsem se ztratili. Pak se Dex zmatěně vracel k příbuznému pachu dítka kladeče, které ho na stopě pozdravilo a pohladilo. S pomocí pak kladeče dohledal a užil si odměnu. Riskli jsme to a dali mu druhý těžký trail, s kolmým startem na stopu a navíc na asfaltu, což je pro Dexu nový povrch. Po nasumování hned vyrazil správným směrem, na jednom rozcestí zaváhal, ale zase se rychle sám našel a pak už šel epesně s krásným vypracováním lomu a "odlovením" kladeče na první dobrou :) Byla jsem na něj pyšná i proto, že mu ty stopy kazím hlavně já, protože jsem se zatím dostatečně nenaučila číst jeho signály a označování negativu. Chudák pes :D Čtvrtou stopu dostal záměrně jednodušší s tím, že bude ten den poslední. Na pachovku se sápal s nadšením a s nadšením se taky začuchal na zřejmě velmi zajímavém trsu trávy. Prvních dvacet metrů posledního trailu tak bylo vyloženě odfláknutých. Po návratovém povelu se ale zase chytil a rozběhl se po stopě. Pár metrů od kladeče se zastavil, chvilku přemýšlel, udělal si malý kroužek po větru a vysokým nosem si už letěl na tetu Marcelku :)
Mno, a o víkendu nás už čeká velký trénink, tož jsem zvědavá a víc se zaměřím na svoji práci. Už se těším. Snad si vysloužím taky pochvalu, jako pan Dexík :D