Jsou to necelé dva týdny, co Dex sosá Bachovky objednané na míru a rozdíl je opravdu hodně znát. Na mantrailingu v pondělí mi skoro neřešil ostatní psy, daleko méně reaguje na nárazové zvuky, když vrčí na psa, často stačí klidné, tiché a spíše zklamané "nedělej to" a nejednou se mi stalo, že s tím hned přestal a sám se zařadil k noze. Je víc soustředěný na mě, víc vyhledává oční kontakt, když se lekne, nesesype se, ale obrací se na mě pro podporu a když vidí, že se nic neděje, uklidňuje se velmi rychle. Spíše výjimečně se mi stane, že by šel přes práh a dostal se do nějakého amoku. 

Takže za mě super, dál kapem a makáme i na socializaci, komunikaci a důvěře :)

Máme za sebou hned dva malé tréninky s Lubošem Satorou. Ale i pod názvem "malý trénink" si můžete představit několik hodin a 4 až 5 stop pod odborným dohledem.

První trénink proběhl 12.6.2014 v 18:00 v Ořešíně. Na tomhle místě to byla naše prvotina a Dex pracoval, po skoro měsíční pauze, moc hezky. Tedy, ehm, první dva traily. Dokonce jsem na prvním trailu pustila vodítko, když jsem viděla, jak se přes kopřivy řítí pro kladeče a já byla naivně vybavená krťáskama a sandálkama :D Co chci ale říct, že mezi námi na téhle stopě, kdy už jsem vodítko nedržela, proběhl zajíc, ale na výkonu pana Dexíka to nezměnilo nic. Třetí stopu si šel jako na výlet, tu olizoval trs trávy, tamhle zvedl nožku. Nakonec se ale na stopu chytil a kladeče si dohledal. Po téhle zkušenosti jsme mu jako čtvrtou stopu dali odbíhanou motivačku, aby se do toho zase trochu dostal. Řádně namotivován se pustil do páté, náročnejší trati, když slunko skoro zapadalo, začínalo být šero, ochladilo se a Luboš nás poslal do lesa. A to Vám byla nádherka. Precizně si došel pro kladeče a já jsem tak odjížděla s pocitem radosti a dobře odvedené práce. 

V pondělí jsme se sešli pro změnu v Medlánkách, kde dříve už proběhly velké tréninky. Po zkušenosi z Ořešína jsme začali motivačkou a začali jsme i zavádět rituál před trailem. Na trénink jsme vzali kennelku, krmným sýrem byl odměňován klid v kennelce mezi traily a i když kolem šel nějaký pes. Před trailem natáhnu rukavice, smotám si stopovačku, vezmu do ruky postroj a kennelu otvírám se slovy "jdeme hledat losera?" Dex nadšeně vybíhá z baráčku a elán podporuju klidním opakováním otázky, kterou případně obměňuju na "kde je loser?" Slovo loser v žádném jiném případě nepoužívám a chci tak vybudovat řetězec chování a spojení si slova "loser" s radostí z hledání. Po odbíhané motivačce nafasoval dva extratěžké traily. U prvního jsem se ztratili. Pak se Dex zmatěně vracel k příbuznému pachu dítka kladeče, které ho na stopě pozdravilo a pohladilo. S pomocí pak kladeče dohledal a užil si odměnu. Riskli jsme to a dali mu druhý těžký trail, s kolmým startem na stopu a navíc na asfaltu, což je pro Dexu nový povrch. Po nasumování hned vyrazil správným směrem, na jednom rozcestí zaváhal, ale zase se rychle sám našel a pak už šel epesně s krásným vypracováním lomu a "odlovením" kladeče na první dobrou :) Byla jsem na něj pyšná i proto, že mu ty stopy kazím hlavně já, protože jsem se zatím dostatečně nenaučila číst jeho signály a označování negativu. Chudák pes :D Čtvrtou stopu dostal záměrně jednodušší s tím, že bude ten den poslední. Na pachovku se sápal s nadšením a s nadšením se taky začuchal na zřejmě velmi zajímavém trsu trávy. Prvních dvacet metrů posledního trailu tak bylo vyloženě odfláknutých. Po návratovém povelu se ale zase chytil a rozběhl se po stopě. Pár metrů od kladeče se zastavil, chvilku přemýšlel, udělal si malý kroužek po větru a vysokým nosem si už letěl na tetu Marcelku :)

Mno, a o víkendu nás už čeká velký trénink, tož jsem zvědavá a víc se zaměřím na svoji práci. Už se těším. Snad si vysloužím taky pochvalu, jako pan Dexík :D

Aktualizována sekce Literatura

Slovy se mi těžko vyjadřuje moje nadšení a můj vděk za tuhle akci. Terka Hladká přijela s Verčou a Májou a všechny nám měly co říct. 

Akce začala přednáškou obsahují základy (vývoj psa, konejšivé signály, vliv stresu, agrese a její příčiny...). Terka se moc dobře poslouchá a tak čas do oběda (13:00) utekl jako voda. Nejednou jsme se dost nasmáli:) Následoval zmíněný obídek, kde bych opět ráda vyzdvihla restauraci U Richarda a jejího šéfkuchaře. Nevím jako ostatní, ale já jsem oběd opravdu vychutnala. 

Po obědě jsme pokračovali zbytkem Terčiné přednášky, která se protáhla, protože jsme začali o hodinu později. Po krátké pauze nám Verča pověděla příběh jejího psíka, který byl jako miminko nalezen ve zbědovaném stavu. Dnes je z něj psíček, jehož seběvědomí postupně roste a ve třech letech působí jako vyrovnaný psík.

Po celou dobu v kennelce v rožku odpočíval kříženec pitbulla Bárny. I jeho příběh jsme si vyslechli a nutno podotknout, že jde zřejmě o nejčastější vzorec příběhů před tím, než se člověk dostane k pozitivnímu posílení. Bárnyček byl ale po celičkou dobu moc hodný a i kontaktní k lidem. A mimochdem je to nádherný zvíře :)

Jelikož nedorazili všichni přednášející, kteří původně dorazit měli, ujala se zbylých příběhů Terka a pověděla nám nejen příběh jejího Messíka, ale i dalších dvou psíků. A člověk se opět až nestíhal divit, co někteří "odborníci" považují za řešení problémového chování psíka, které prakticky vždy vychází ze špatné komunikace s majitelem, nebo ze špatných zkušeností z minulosti. Ale taková už je realita.

V každém případě, bpokud někdy budete mít možnost tuto přednášku navštívit, neváhejte. Domů jsme vyrazli až v půl šest odpoledne a výtěžek putoval na leopardy v nouzi. 

Všem, kteří se akce zúčastnili (+ Petře Marečkové, která přispěla i když se nakonec nemohla zúčastnit) patří mé obrovské díky!

V sobotu jsem měla vézt Petě Marečkové paroží nba okus pro Červíka a shodou náhod jsme se měly sejít na obranách na Lesné. Jelikož má Martinpověst figuranta, který slaví úspěchy i s bázlivějšími psy, rozhodla jsem se vzít Dexíka s sebou a zkusit to. Na místo jsme dorazili s ostříleným kolegou na akce - Karelákem Ešem. Nastoupili jsme na louku a první co mě zkazilo náladu byla dosti výrazn střelba v okolí. Dex konejšil, čuchal jak divý, ale už se nedostával za práh do paniky. Pak se k Ešíkovi přiřítil na volno bez náhubku Jack Russel a tak jsem šla s Dexem radši trochu bokem, abych mu dala prostor a měla kdyžtak případně čas situaci řešit. A taky že došlo k tomu, že se pes, který už vrkal i u Eše, vydal k nám. Majiteli jsem oznámila, že k nám tedy určitě ne, Dexu jsem si dala za sebe a na psa dupla a pronesla důrazné "padej!" Ten se otočil a odešel i když byla znát jistá míra jeho nevole. Během desti minut k nám šel na volno zlaťák. To už jsme byla vytočená, protože je naprosto mimo moje chápání, jak může někdo takhle bezmyšlenkovitě pouště psy k jiným psům, navíc bez optání, jestli nebude problém. Postup vesměs stejný a pán si psa přivolal se znechuceným "ty jsou nějaký rvaví..." Ponechala jsem raději bez komentáře a věnovala se Dexíkoj. To už jsem viděla přicházet Martina a šli jsme se pozdravit. Jaké bylo moje překvapení, když ho Dex přivítal jak vlastního. Samotné kousání už nijak překvapivé nebylo, protože se do kousání pustil všeho všudy v jednom kole. Jinak se soustředil na volně pobíhajícího psa vedle ve výběhu a nebo na všudy přítomnou střelbu. Martin však přesto zkonstatoval, že "není úplně měkkej" :D

Určitě se zase na nějaké obrany přihlásíme a uvidíme, jestli to bude o něco lepší :)

Za foto díky Petře Marečkové

Za námi úžasné dva dny s Dominikou a Andym - Dexovým strýcem. V pátek jsme si i s Alčou prošmajdali město, podívali se na Svoboďák, na Špilas, Petrov, dali si obídek a jeli k nám a vyrazili na vycházku, už i s Grimmem a Ang. Na poli Dex vletěl do Andyho, bez varování a bez zjevného důvodu. Ale měl koš a tak se nikomu nic nestalo, až na drobné škrábance. Do teď si nedovedu vysvětlit, proč to udělal, ale do hlavy mu člověk nevidí. Roli mohl hrát raní konflikt s cizím psem, vysoce ceněná kuřecí srdíčka u mě v kapse, nebo je to prostě magor...
Včera jsme pesany ráno navlíkly do postrojů a vyrazily směr Velká baba. Na letišti se Andynko zamiloval do všudypřítomných syslů. Celý den byli kluci v pohodě. Sice se navzájem monitorovali a nekamarádili se, ale nešli po sobě, za celý den na sebe vrkli asi jednou, nebo dvakrát. Jinak tlapkali vedle sebe. Doma se střídali, vždy byl jeden zavřený v pokoji a druhý byl s námi v kuchyni. Nejsem si vědoma, že by na sebe vrčeli přes dveře, pokoušeli se je otvírat nebo se nějak domáhali pozornosti, až na občasné smutné pokňukávání. 
Zkusila jsem si na Dexíkovi masáž, ale s těma jeho svalama nevím nevím, jestli to zvládnu. Ale budem to zkoušet 
Dnes už jsme jen Domču s Andym vezli na nádraží a stavili jsme se i ve Vaňkovce. Dex se projel na eskalátorech, kterých se normálně bojí, ale jak viděl, že je Andy v klidu, tak to taky zvládl na výbornou. Většinu cesty po Vaňkovce tlapkal na prověšeném vodítku a mávajíce ocáskem. 
Nebýt toho pátečního výstupu na poli, byla by celá akce na výbornou a bez poskvrnky. Aspoň pro mě. Moc dobře jsme se bavila a užila jsem si to. A dokonce i pan Morgan odpadl a spinká, jako malej Dexík 

Ve středu večer mě, a spoustu dalších lidí, vyděsila Alča s informací, že se ztratil Grimmeček. Důvodem bylo leknutí petard, kdy se vyvlékl z obojku a zmizel neznámo kam. Během noci ho viděli v okolních vesnicích. Nezbylo tak než vyrazit na pátrací akci, na které jsme se sešli i s nejvíc nejlepším kámošem Bubou - Griffinem. Kluci se přivítali jak je jim vlastní :D, ale pak už spolupracovali, tlapkali vedle sebe a za celou cestu prakticky nedošlo ke konfliktu i když od sebe byli pár centimetrů, čuchali na stejném místě, někdy se i přelízali a přehopkávali. Důkazem je video :) Nicméně i když chlapci spolupracovali, Grímmu se nám najít nepodařilo. Prošli jsme okolí asi 10 ti km (podle mapy po cestách cca 8,5 km, ale chodili jsme i do polí atp.) Ve vesnicích ho nikdo neviděl. Potěšili mě někteří lidé, kteří si ochotně brali telefonní spojení a přáli hodně štěstí a aby se psík rychle našel. Nedá se to však říct o všech. Každopádně těm ochotným bych ráda poděkovala a jsem jim vděčná, za jejich přístup. 

V pátek večer dorazila skvělá zpráva, že se Grimmeček sám vrátil k chatě a až na odřený čumák a trochu kulhání je v pořádku. Promočený a hladový, ale v pořádku. Asi ani nedokážu napsat, jak moc se nám ulevilo :)

Takže Grímmo, už to NIKDY NEDĚLEJ!!!! ;)

O víkendu proběhl další velký trénink s Lubošem Satorou. Opět panovala až neskutečně přátelská atmosféra a psíci se sešli v hojném počtu.
Oba víkendové dny se cvičilo na loukách v Žebětíně.

V sobotu jsem na místo dorazili s předstihem a měli jsme tak čas si nachystat krabičky jako odměny. Vyrazili jsme na traily jako první a hned první trailík zvládl Dexík hezky. Pak přišla na řadu složitější stopa na rozlišování pachů. Dva falešní kladeči a originál už nešel rovně, ale byl ukryt po levé straně. Dex nejdřív začal hezky, v podstatě i označil lom, ale viděl mě, že jdu pořád za ním a tak pokračoval rovně. Chyba tak byla jednoznačně u mě a musím mu prostě nechávat víc prostoru. Na lom jsme se museli vrátit a Dex začal vymýšlet, očuchávat, olizovat, očůrávat a i když si nakonec kladeče našel, moc radosti mi neudělal. Naopak kolíky zvládl na výbornou a okamžitě správně označil "kolík" jak na poslední pozici, tak na třetí. Tím mě potěšil hodně, protože tuhle část výcviku dělal teprve podruhé. Posledním trailíkem byla odbíhaná a i tam se na to dalo koukat. Na přednášce, která probíhala po výcviku, už spokojeně chrupkal. Ráda bych vyzdvihla restauraci U Richarda, která nás opět velmi mile pohostila s veškerým servisem jak pro nás, tak pro pejsky. Tito dostali s naprostou samozřejmostí nejen vodu, ale po nějaké době i pochvalu a piškoty a tyčinky pro psy. To vše doprovázené skvělou usměvavou obsluhou. V každém případě vřele doporučuji!

V neděli to ovšem byla bída. První odbíhaná ždiblek delší trasa měla jednoho falešného kladeče. Dex tak nějak věděl, že kladeč bude schován vlevo a tak v podstatě ani nešel po stopě, ale prohledával křoviska na levé straně a prostě to zkoušel. Jak řekl Luboš "šel si jako na výletek." Za polovinou stopy tedy vzdal tohle prohledávání a šel se vrátit na trasu. Narazil na lom, který vypracoval s nádhernou razancí a pak už si došel pro kladeče. Druhým cvičením byly kolíky za autem. Tedy poprvé kolíky, kdy psík nemá možnost vidět, kam se kladeč staví. Při prvním běhu Dex chybně označil kladeče ze soboty a potom trochu zmateně pobíhal, očuchával, olizoval a očůrával. Nakonec ale označil správného kladeče. V závislosti na této zkušenosti měl ve druhém běhu kladeče hned jako první kolík (což pro něj taky bylo naprostou novinkou) a tady už pracoval v pořádku a správně označil. Protože jsme viděli jeho nepřílišnou soustředěnost na práci (ta zvěř a malinko podlomené zdraví mu asi dali zabrat), dostal jako další běh kratší motivačku - odbíhačku. Tu vypracoval s pěkným drivem i když dravost na pachovku trochu chyběla. Pak si další psíci odběhali jedno kolo a natáhli jsme Dexovi poslední stopu, neodbíhanou a kladeč nebyl schovaný v roští, jak jsme zvyklí, ale v louce v trávě, kde nebyl vidět. Najednou se vrátil drive na pachovku a stopa byla vypracována moc pěkně, kladeč nalezen bez dlouhého bloudění, jen trochu točení po větru. Ověřili jsme si tak, že je neustále se třeba vracet k začátkům a když má psík horší den, dát mu něco lehčího s odměnou "zadarmo" (samozřejmě to není odměna zadarmo, ale náročnost trailu je již překonána a tak to psík zvládá levou zadní).

Kdo ale tento víkend zaválel, je synoveček Grimm. Ten zvládal všechno bravurně a skutečně zazářil. Všem psíkům gratulujeme k předvedeným výkonům, protože, dle mého názoru, u všech byl patrný pokrok alespoň v nějakém ohledu. Pochvalu si zaslouží i psovodi a to nejen za "vedení" psů, ale i za vytvoření té nejmilejší společnosti :)

Na webu Šlapanického vlka jsou již mapy tras a nějaké fotky. Sice jsme se na fotkách nenašli, ale to nevadí :)

Nezapomeňte, že do 5.5.5004 se můžete přihlásit na Židlochovické tlapkání. 16 km trať jistě zvládnete levou zadní a položíme tak třeba základ k nové tradici.

Ve středu jsme se vydali na socializační vycházku s Ešem, se kterým jsme šli i Šlapanického vlka, a s Buggym. To je černý smypatický a pošlusný kříženec, kterého ale Dex opravdu nemá rád. Po vystoupení z tramvaje proběhlo nějaké to vrčeníčko a pak jsme se vydali k řece, že půjdeme z Poříčí podél Svratky do Komína. Kluci tlapkali pěkně vedle sebe a kolikrát se o sebe doslova otřeli a byl klid. U řeky pak byly nějaké nesrovnalosti a tak se hučelo a ježilo, ale nakonec ke střetu nedošlo.

Kousek dál byli Eš s Buggynkem vypuštěni z vodítek a tak jsme si řekli, že to risknem a pustila jsem i Dexu. Chlapeček byl moc šikovný, používal konejšivé signály a dokonce se nejednou sešli u nějakého zajímavého trsu trávy a společně jej olizovali. Podařilo se mi udělat jedno video, ale zatím jsem ho nahrála jen na FB. V každém případě je veřejné, tak se lze mrknout ;)