Náš první MID

Když jsem zjistila, že mám možnost jet na trek do Valašských Kotár, vypadalo celkem jasně, že nás bude čekat trať Pohodovka. Nakonec to ale dopadlo naším prvním MIDem, který měl cca 40 km značně zvlněným terénem. Jaké bylo moje překvapení, když jsem dostala mapu a zjistila, že se podívám i za hranice a část trasy vede Slovenskem. 

Vstali jsme před sedmou ráno, nasnídali se a v 7:32 vyrazili na tu naši pouť. Kluci byli plní energie a konec konců, my s Marcelkou taky. Cesta byla pěkná, místy opravdu výrazné stoupání, sem tam bahýnko, ale hlavně nádherné vyhlídky. Jediné co opravdu "nestálo za to" byl žlutý úsek trasy na Slovensku, kdy bahnitá cesta vedla do neskutečně prudkého kopce a teplo a vlhko jako v prádelně dalo našim tělíčkům pěkně zabrat. To už ani Dexík netáhl. Pak stejně prudké klesání, které nepotěší zejména kolena, která na konci asfaltce už řádně plakala bolestí. Tomuhle úseku předcházelo pomáhání hledání klíčů místnímu páru, bohužel bez úspěchu. Klíče jsme nenašli, ale přesto jsme dostali nabídku na odvoz, kterou jsme samozřejmě s díky odmítli. Pak jsme na modré značce u nádherné vyhlídky potkali pána, který nám ochotně sám hned radil kudy dál a dokonce nabízel zkratku a to tak vehementně, až mi to přišlo podezřelé :D S úsměvem nás vyfotil a my pokračovali dál směrem k první kleštičkové kontrole. 

Při nívratu už jsem místy ani nemluvili. Trasa byla opravdu náročná a chvílemi se člověku v hlavě honily myšlenky na vzdání se a zvolení potupné cesty zavolání si odvozu. Jenže pak si zase řeknete, že když už jste ušli takový kus, tak to přece nevzdáte. Ona je to tak trochu otázka i osobní hrdosti. Nejsem moc vzdávací tip a tak jsme zatli zuby, puchejře a namožený svaly a pokračovali :)

Bylo nádherný počasí, lidi na trase byli milí a ochotní (ať už Češi, nebo Slováci). Trasa byla výborně značená a s Marcelkou jsme ani jednou nezabloudily, hééč :)

Dex s Ešem se k sobě chovali slušně a dokonce došlo jen najednu výměnu názorů v jejich podání. JInak ho Dexík neřešil ani v autě a musím ho poplácat po ramínku, že byl opravdu moc šikovný. Cizí pejsci na trati se mu sice nelíbili, ale jianik se choval úžasně. V autě neječel, nenapadl všechno živé, výrazně neřešil ani hodně nahlas hrající hudbu v sobotu večer. Byla na něm vidět nejistota, ale žádná hysterie :)

Díky všem za super akci a hlavně Marcelce s Ešíkem :)

Fotky ode mě a Marcelky, Trasa