Informace k letošnímu Hafíkovi naleznete ZDE

Xíček před týdnem oslavil své čtvrté narozeniny, ale letos si díky zranění ramene nemohl užít výlet, ani jinou fyzickoua aktivitu, které má tak rád. "Oslavil" je tak rehabilitační masáží na veterině a letošním dárkem se stal již několik týdnů zakoupený a řádně uschovaný metrový had. Dorazil taky dárek od synovce Fabregase v podobě postroje Hurtta Active, který plně využíváme při rehabilitaci - lepé řečeno při táhání Xíka ze schodů a do schodů, abychom rameni co nejvíce ulevili. Míše s Fabrečkem moc děkujem :) A děkujem i nejmenovanému "mecenáši" který nestojí o věřejná díky, ale zaplatil Xíkovi hydroterapii, která ho čeká jakmile na to bude rameno připraveno (odhadem za 3-4 týdny). Dorazil taky postroj Non-stop Free Motion, který jsem pro Xíka dloouho chtěla i když ten ještě delší dobu využírt nebudeme moct. Ještě před operací se mi ho podařilo sehnat levněji jako použitý. Takže na tu bídu měl Xík opravdu štědré narozeninky, i když bychom radši to pověstné zdravíčko a štěstíčko.

Letos tak zatím bohužel i bez rozdílových fotek :( Ale určo je dodáme, jak to jen bude možné

Tentokrát máme nemilé zprávy. Xík minulý týden ve čtvrtek v lese upadl a pátek šupajdil na RTG, protože kulhal. Vyšetření potvrdilo zranění a nutnost ortopedické operace, kterou Xík absolvoval ve čtvrtek tento týden. Z toho plyne, že jsme museli vypustit nejen Šlapanického vlka, ale i veškeré naplánované aktivity na dobu několika týdnů. Celková prognóza na návrat do plné zátěže je cca 13 týdnů. Budem se tak zatím doma věnovat "psychickým" aktivitám - čuchání v krabici, hlavolamy, podávání košíku (kovy se mu nechtěj brát do tlamky) atp. 

Ve spolupráci s Terezou Hladkou organizujeme další přednášku, jejíž výtěžek poputuje na konto leopardů v nouzi. Více info zde

Po sto letech aktualizace. Nějak nestíhám, nebo se mi zrovna nechtělo, psát aktuality :) Máme za sebou spoustu akcí. Několik velkých tréninků mantrailingu s Lubošem, I malé tréninky s kolegáčky brněnskými. Dvakrát jsme byli trénovat s Olomouckou skupinou. Jednou v Dolanech a jednou v Brodku u Přerova. Obě akce byly úžasné, vysmáté a zvláště Brodek mě naprosto uchvátil zvolenou lokalitou. Areál bývalého cukrovaru nám otevřel možnosti, o kterých jsme dřív ani nesnili. Spousta budov, schody, možnost úkrytů pod povrchem, koleje, dřevěný most a téměř všude asfaltový povrch.

Zkusili jsme si pasení kraviček a z té akce jsem byla hodně zklamaná. Xík jen chodil a čuchal a na kravičky se z vysoka vykašlal. Osobně to přikládám konejšení, kdy toho na něj bylo prostě moc a tak se vypnul + na place se pohybovala i háravka. Všude psi, lidi, koně, krávy. Na druhou stranu, psy mi nenapadal (možná 2x po nějakým hučel), a až na to věčný čuchání a tím pádem i tahání. Ale co už :) Třeba s Griffečkem byli vzorní a i stáli kousíček od sebe a neměli spolu problém :)

Chodíme sem tam na vycházky s panem Černobílým a s Káťou s Dávou. Jak se kluci nesnesli, už jsou schopni i sedět kousek od sebe a to bez pokusu o vraždu. S Káťou a Alčou jsme zavedli novou tradici Štědrodenní vycházky. Byla úžasná a skvělá a v podstatě už se těším na příští :)

Zúčastnili jsme se taky výletu Údolím Oslavy a Chvojnice. Trasa měla 23 km a do cíle jsme s s Dexíkem, Verčou a Roxinkou dorazili prvnííííííí a dostali jsme fidorkové medaile :)

Grimmův brácha bohužel hledá nový domov, takže kdybyste věděli o někom, kdo by chtěl takovýho baterkáče, dejte vědět a něco vymyslíme :)

A po zdravotní stránce mu neskutečně prospěla skořice. Kdo by to byl řekl :) olezlé hnusné krvavé tlapy jsou pryč a je jak novej :)

Silvestr jsme zvládli už několikátý rok díky Bachovkám. Letos více s krizovou esencí. A i když je neměl, třeba začátkem prosince, snášel už střelbu lépe než dřív :) Kažodpádně za Bachovky i nápad se skořicí vděčíme Markétě Tomanové a tu doporučuju naprosto všem :)

Pozdě, ale přece, přejem všem do roku 2015 jen to nejlepší, buďte zdraví, šťastní, spokojení, krom práce taky odpočívejte a hlavně se chovejme tak, jak si přejeme, aby se ostatní chovali k nám, tj. Pěkně :) :-*

A já se pokusím psát aktualizace častěji :D

Dexík dnes po včerejším výletování s Griffečkem vyfasoval tři stopy na novém terénu - asfaltu. Stopy byly spíš kratší a náročnější. Největším oříškem byla druhá stopa, když musel přejít po asfaltové ploše, kdy stopa vedla prostředkem, přejít na trávu, přejít obrubník, silnici, další trávu a na dalším obrubníku byl kladeč. Překvapivě mu vůbec nedělaly potíž změny terénu a jen po odstartování potřeboval chvilku, aby si to všechno porovnal v hlavince. Nakonec dostal véčko rozlišovák, na kterým ani vteřinku nezaváhal a okamžitě zvolil správnou stopu a střihnul si ji jako velkej king  Je to frajer :) Jinak má už krásně nacvičenej "klid před Griffinem" a vlastně na něj skoro vůbec nereaguje :) Celý víkend tak za 10 zlatých bludišťáků :)

Když jsem zjistila, že mám možnost jet na trek do Valašských Kotár, vypadalo celkem jasně, že nás bude čekat trať Pohodovka. Nakonec to ale dopadlo naším prvním MIDem, který měl cca 40 km značně zvlněným terénem. Jaké bylo moje překvapení, když jsem dostala mapu a zjistila, že se podívám i za hranice a část trasy vede Slovenskem. 

Vstali jsme před sedmou ráno, nasnídali se a v 7:32 vyrazili na tu naši pouť. Kluci byli plní energie a konec konců, my s Marcelkou taky. Cesta byla pěkná, místy opravdu výrazné stoupání, sem tam bahýnko, ale hlavně nádherné vyhlídky. Jediné co opravdu "nestálo za to" byl žlutý úsek trasy na Slovensku, kdy bahnitá cesta vedla do neskutečně prudkého kopce a teplo a vlhko jako v prádelně dalo našim tělíčkům pěkně zabrat. To už ani Dexík netáhl. Pak stejně prudké klesání, které nepotěší zejména kolena, která na konci asfaltce už řádně plakala bolestí. Tomuhle úseku předcházelo pomáhání hledání klíčů místnímu páru, bohužel bez úspěchu. Klíče jsme nenašli, ale přesto jsme dostali nabídku na odvoz, kterou jsme samozřejmě s díky odmítli. Pak jsme na modré značce u nádherné vyhlídky potkali pána, který nám ochotně sám hned radil kudy dál a dokonce nabízel zkratku a to tak vehementně, až mi to přišlo podezřelé :D S úsměvem nás vyfotil a my pokračovali dál směrem k první kleštičkové kontrole. 

Při nívratu už jsem místy ani nemluvili. Trasa byla opravdu náročná a chvílemi se člověku v hlavě honily myšlenky na vzdání se a zvolení potupné cesty zavolání si odvozu. Jenže pak si zase řeknete, že když už jste ušli takový kus, tak to přece nevzdáte. Ona je to tak trochu otázka i osobní hrdosti. Nejsem moc vzdávací tip a tak jsme zatli zuby, puchejře a namožený svaly a pokračovali :)

Bylo nádherný počasí, lidi na trase byli milí a ochotní (ať už Češi, nebo Slováci). Trasa byla výborně značená a s Marcelkou jsme ani jednou nezabloudily, hééč :)

Dex s Ešem se k sobě chovali slušně a dokonce došlo jen najednu výměnu názorů v jejich podání. JInak ho Dexík neřešil ani v autě a musím ho poplácat po ramínku, že byl opravdu moc šikovný. Cizí pejsci na trati se mu sice nelíbili, ale jianik se choval úžasně. V autě neječel, nenapadl všechno živé, výrazně neřešil ani hodně nahlas hrající hudbu v sobotu večer. Byla na něm vidět nejistota, ale žádná hysterie :)

Díky všem za super akci a hlavně Marcelce s Ešíkem :)

Fotky ode mě a Marcelky, Trasa

V pátek jsem vyrazili na dlouho plánovaný trénink s Lubošem u hradu Veveří. Je to nádherná lokalita s dostupným parkováním a určitě se sem někdy vrátíme. Na místo jsme přijeli o něco později než první uchazeči o běhání a ti už tak měli první stopičky za sebou. Sešli jsem se s ovčandou Iriskou, baseetíkem Fredem, kříženci Bojdou a Zuzkou a samozřejmě nemohl chybět Dexík. Hned první stopu Luboš udělal náročnou v tom, že kladečem bych dvoumetrový chlap, v něž Dex moc důvěry nemá. Vše ale proběhlo v pořádku a relativně krátkou stopu do oblouku Dexík zvládl krásně, kladeče si vyštěkal a odměnu si řádně užil. 

Druhou stopu dostal rozlišovák ze dvou kladečů a ani tady nezaváhal a krásně si mě vytáhl na správnou stopu a dovedl ke kladeči. Oba kladeči byli vidět a o to je rozlišení náročnější. 

Třetí trailík byl o něco delší a rozlišen bylo ze třech pachů. Kladeči nebyli vidět, tedy jeden falešnýá šel s námi jako divák. Tady už jsem místy měla co dělat, abych Dexe udržela. Všechen ten driv a sílu udržet na stopovačce v postroji, to je skoro nadlidký výkon :D

S Jarkou jsme zkonstatovali, že teď už to můžem jen pokazit a čtvrtou stopu jsme nedávali. Máme za sebou přece jen náročný týden, tak proč to pokoušet :)

S odvedenou prací jsem byla nadmíru spokojená a Dexíkovi za ni náleží hned tři zlatí Bludišťáci :)

Včera jsme oproti tomu zvolili "zátěž" fyzickou a v rámci oslav narozenin Angie a Grimma jsme s Alčou vyjeli na výlet k Ochozu u Brna, k jeskyni Pekárna. Lesy tu jsou nádherné a výlet je to fakt moc pěkný. Jen doporučím opatrnou chůzi, protože to tam dost klouže. Les je protkán houbami, ale jelikož jsem neznalec, radši jsem je tam nechali. Všichni jsme si výlet užili, Alča něco nafotila a zrovna když jsme vyrazili zpět na rozcestí od jeskyně začalo pršet. To bylo neklamné znamení, že na rozcestí máme jít rovně zpět k autu :D Při návratu jsme už potkali dost lidí, tak asi i dobře, že jsme se tak rozhodli. 

Na fotky z  DexAnGrimm party se můžet podívat na rajčeti :)

V sobotu jsme vyrazili na rekreaci ke kamarádům na severní Moravu. Nejvíc nejlepší kámoš Buba (Griffeček) tu je na domácí půdě a tak příjezd provázely mírné obavy, jak kluci "soužití" zvládnou. Mile překvapili a v podstatě nedošlo na žádný vyložený pokus o vraždu :D

V neděli jsme poseděli u kávičky a se Zuzkou a psíma klukama vyrazili směr les, oškubat místní ostružiní na plánovaný koláč. Zadařilo se a odpoledne vznikly koláče hned dva. A byly naprosto epesní :D Před pečením jsme ale ještě nakvačili an výlet na hrad Sovinec. Výlet asi na 10km se skvělou partou lidí a psů se nesl v přátelském duchu a dost jsme se nasmáli. Bylo to skvělé!

V pondělí přišel na řadu trénink mantrailingu na parkovišti místního Tesca. Terén tak značně náročný, hodně zapachovaný a s vysokou koncetrací lidí. Kluci při prvních stopách trochu zaváhali, ale pak se chytli a zvládli to. Griffča na rozlišováku a Dex na "slepé" odbíhačce dost makali a kladeče si našli. Pak leželi u aut jen pár metrů od sebe a byli v klídečku. Ani na Cassoška neječeli :D

V úterý ráno, nebo spíš v noci, přišla brzká vstávačka a výjezd do Ostravy to studia České televize na natáčení pořadu Dobré ráno. Cassoš s Griffečkem ukázali co umí, já jim dělala kladeče a Dexík byl zvěčněn alespoň ze záznamu, zatím co doma spinkal s pánečkem. Následoval obídek s naším guru Lubošem a pak už hurá zpět do haciendy. Návštěva prodejny Doggino PRO a vyzvednutí sponzoringu na Židlochovického Hafíka. A jelikož se nám k domovu moc nechtělo, pobyt jsme si prodloužili do středy a večer se neskutečně nasmáli u buřtíků :)

Parádně jsme si to užili!

Zítra nás čeká další trénink s Lubošem, tentorkáte u hradu Veveří. A v sobotu budem výletem slavit narozeninky Xíkova synovce Grimma. Jupííííjajej :D

Mno a příští víkend hurá na náš první MID - Valašské Kotáry. 

Mnoo, pardon, delší dobu bez infa. Za tu dobu jsme absolvovali několik tréninků mantrailingu a musím říct, že jsme se o značný kus posunuli. Dex už si i úspěšně vyzkoušel sumování z pytlíku, kterého jsem se dost bála. Zase se jednou ukázalo, že panička je poseroutka a psejk není žádný ořezávátko :D

Na posledním tréninku minulý týden nám holky nachystaly relativně těžké stopy, pro mne úplně slepé, a Dexík si je vypracoval "levou zadní" a ohromně mě tím potěšil. Další trénink máme už pozítří a příští víkend budem pokračovat. 

Příští týden v úterý se dokonce jako kladeč mohnu v Dobrém ránu s Českou televizí. Dexíka nechám radši odpočívat, jelikož jeho spolupráce s nejvíc nejlepším kámošem Bubou (Griffinem) není ideální :D S Griffem ale i tak strávím celé 4 dny a třeba se kluci nakonec budou aspoň ignorovat :)

Poslední víkend v srpnu se chystáme na trek Valašské Kotáry. A to bude asi jízda, jelikož je to náš první MID a tedy trasa o délce 40 km. Myslete na nás, ať to ve zdraví přežijem :D

Dneska jsme vodákům určovali tempo pro veslování - Dex stál na břehu a pravidelně jim štěkal "haf - haf - haf - haf" a zrovna se trefil do jejich tempa. Není to žádný vořezávátko :D  Naučil se na povel lovit vlny, kterých se do nedávna bál tak, že v panice utekl z vody a už tam nechtěl jít. Teď stačí "vlnýý" a on se řítí do vody je chytat. Mno, aby bylo evidentní, že nemůže bejt pořád geniální, pokusil se zakousnout kámen pod vodou :D

Zlepčili jsme i strach z okna v kuchyni a při ohňostroji jen tak leží a kouká, nikam neprchá :) Zítra budem objednávat další várku Bachovek a tentokrát zkusíme i trochu upravit tu jeho náruživost :)

Ucho máme zdárně zaléčené a ač byl letos opět pandím ksichtem, ani zdaleka nebyly ty kruhy kolem očí takové, jako byly loni. Takže buď pomohl BARF na zlepšení imunity, že ani případná alergie neměla šanci se tak výrazně projevit, nebo mu i v tomto ohledu pomohly Bachovky, které mohou i pročišťovat organizmus. 

Taky jsme začali trochu běhat. Chodíme většinou ráno a trasa má téměř 2km. Moje tempo je sice šněčí, ale Dexíka to očividně hodně baví.

Taky se neváhejte hlásit na Židlochovického Hafíka. Už běží čas druhé uzávěrky a já věřím, že to bude fajn akce, jako loni :)